Krušné hory na cestě na Seznam světového dědictví UNESCO

Česká republika a Svobodný stát Sasko usilují společně o zápis Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Hornictvím podmíněný vývoj tohoto regionu byl po staletí úzce spjat bez ohledu na státní hranice.

 

Mimořádná univerzální hodnota

Čím jsou Krušné hory ve světovém kontextu jedinečné?

Návrh na zápis Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO se opírá především o tyto důvody:

1) celosvětový význam v oblasti báňských technologií a montánních věd

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří podává výjimečné svědectví o globálním vlivu českého a saského rudního hornictví pro rozvoj důlních a úpravárenských technologií a vznik nových vědeckých poznatků. Od renesance do nedávné minulosti byly Krušné hory významným technologickým a vědeckým centrem, odkud se vynálezy a inovace v hornictví šířily do dalších těžebních regionů po celém světě a podmínily jejích úspěšný vývoj. Jako příklady lze uvést inovace v oblasti čerpání důlních vod a hutního zpracování rud, vytvoření prvních geologických map, vydání zásadních příruček a učebnic hornictví a hutnictví (zejména De re metallica Georgia Agricoly z roku1556) nebo založení nejstarší dosud existující báňské vysoké školy na světě ve Freibergu (1765).

2) revoluční systém státem řízené báňské správy

V Krušných horách byl v 16. století vytvořen na svou dobu revoluční centralizovaný systém báňské správy (direktivní princip), který měl pozitivní vliv na vývoj báňského zákonodárství a financování báňských projektů, a stal se tak motorem dynamického rozvoje hornictví v regionu. Direktivní princip se stal vzorem pro hornické regiony v celé kontinentální Evropě a ovlivnil i vznik specifické krušnohorské kultury spojené s hornictvím.

3) jedinečná hornická kulturní krajina

Díky mimořádné bohatosti a pestrosti rud, které byly po staletí těženy na mnoha místech Krušných hor, se zde od 12. do 20. století vyvinula přeshraniční hornická kulturní krajina s četnými horními městy a dochovanými hornickými památkami, která je jedinečná i v globálním kontextu.

 

Z regionu a pro region

Jaký je v současnosti stav žádostí o zápis Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO? Jak by v budoucnu mělo být toto světové dědictví spravováno?

Rozhodnutí Výboru světového dědictví UNESCO o zápisu se očekává v červenci 2019. Myšlenka a podpora nominace krušnohorského světového dědictví se zrodila z iniciativy občanů a institucí na obou stranách hranice. V Sasku vzniklo už v roce 2003 sdružení Förderverein Montanregion Erzgebirge e. V., na české straně pak v roce 2010 Montanregion Krušné hory – Erzgebirge, o.p.s. Díky závazné podpoře krajů, měst a obcí, ale samozřejmě i příslušných státních ministerstev bylo následně možné zpracovat nominační žádost.

Aktivity usilující o ochranu, zachování, ale také prezentaci budoucího statku světového dědictví jsou na německé straně koordinovány sdružením Welterbe Montanregion Erzgebirge e. V., které je tvořeno obcemi a okresy zapojenými do nominace. Na české straně hraje obdobnou úlohu Montanregion Krušné hory - Erzgebirge, o.p.s.


22 komponent

Celkem se nominace Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří skládá z 22 komponent (součástí), z nichž 17 se nachází na německé a pět na české straně, které společně reprezentují historicky vytvořenou krušnohorskou kulturní krajinu. Vybrané komponenty se svými charakteristickými hornickými objekty dokumentují význam regionu z globálního hlediska, nejvýznamnější oblasti těžby rud a nejdůležitější těžební období na obou stranách hranice. Každá komponenta obsahuje dílčí objekty související s hornictvím, jichž je zhruba 400 na saské straně a přes 60 na české straně.

Komponenty zahrnují nadzemní i podzemní hornické památky, historická horní města a charakteristické krajinné prvky, jako jsou například pinkové a haldové tahy.

Vzhledem k různorodosti hornických památek a hornických krajin lze navrhovanou mimořádnou univerzální hodnotu Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří vystihnout jen pomocí většího počtu komponent. Aby bylo možné montánní dědictví Krušných hor ještě lépe pochopit, byly navíc ke 22 komponentám přidány ještě další, „přidružené objekty", které však nejsou součástí vlastní nominace.

 

Složení komponent

V Krušných horách se dochovalo mnoho historicky významných hornických památek, které společně svědčí o rozhodujícím vlivu hornictví na vývoj krajiny a osídlení, ale také o jeho vlivu na umění, kulturu, vědu a techniku.

Mezi viditelné stopy těžby v krajině patří mj. rýžovnické kopečky, pinkové a haldové tahy či vodohospodářské systémy (vodní příkopy, báňské rybníky, podzemní kanály). Součástí nominace jsou však i agrární struktury (například kamenné valy) a lesní oblasti, které přímo souvisejí s osídlením a vývojem hornické kulturní krajiny.

Další podstatným rysem komponent jsou různá nadzemní a podzemní důlní zařízení, dokumentující světový přínos Krušných hor v oblasti technologií a vědy. Do této kategorie patří důlní a hutní komplexy z různých období, podzemní dobývky, komory na vodní kola nebo strojovny se zachovanou technologií (například vodosloupcová čerpadla) a doklady o různých způsobech těžby (například pomocí sázení ohněm).

O bohatství, vzniklém díky hornictví v průběhu staletí, svědčí skvostná horní města a jejich administrativní, sakrální a světské stavby.

 

Komplex vycezovací hutě (Saigerhütte) v Grünthalu

Komplex vycezovací hutě (Saigerhütte) v Grünthalu u Olbernhau je jedinečným dokladem hutního a dalšího zpracování stříbronosných měděných rud. V hutním areálu, založeném v roce 1537, se dochovaly téměř všechny původní budovy, například obytné budovy, dům tesaře, dům prubíře rudy nebo hutní šenk. Technologickým a architektonickým centrem hutě bývala tzv. Dlouhá huť („Lange Hütte“) z roku 1562, která však byla v roce 1952/1953 stržena až po základové zdivo. V letech 1992–1994 byla znovu obnažena a částečně nově postavena. Celý komplex je obehnán ochrannou zdí se vstupní branou.

Vycezovací huť v Grünthalu bývala samostatným sídlem s vlastní soudní pravomocí. Areál proto zahrnoval různé objekty nutné pro provoz i běžný život, od objektů pro zpracování rudy přes správní a hutní budovy až po obytné stavby a společenská zařízení pro hutníky. Mimo vlastní areál byl v letech 1534–1537 postaven měděný hamr, který byl v letech 1958–1960 restaurován a slouží jako přístupná technická památka.

Budovy celého hutního komplexu jsou v současnosti využívány jak k obytným, tak I k podnikatelským a kulturním účelům. Turistům jsou k dispozici různé muzejní expozice, naučné stezky i hotel.

Co lze navštívit?

  • Muzeum Kupferhammer Museum Saigerhütte Olbernhau
  • Muzeum v domě Rittergut v Olbernhau
  • Německo-česká hornická naučná stezka (délka cca 15 km)
  • Hutní rybník (Hüttenteich) s místopisnou a přírodovědnou naučnou stezkou
  • Stockhausen – dětské zábavní centrum (v areálu huti)