Dům měl několik různých názvů:
Dům směnového mistra, Starý dům směnového mistra, Hutní výčep, Hostinec, Huthaus anebo Dům horního bratrstva.
Původně byl obytným domem pro majitele Saigerhütte a směnového mistra. Na střeše s hrázděným štítem měl dům věžičku se dvěma zvonky. Malý zvonek na věžičce sezváněl huťaře na směnu, která trvala od 4.00 ráno do 18.00 hod. Večer. Velký zvonek sloužil při požárech.
Od počátku 17. století byly na východní štít budovy umístěné velké bicí hodiny – v hutnické slovesnosti popsané jako „mohutný, kráčející, bijící ságr“.
V roce 1567 byl dům kurfiřtem Augustem ohodnocen 1200 tolary, tedy sumou vyšší, než kterou ohodnotil Panský dům.
Po opětném vybudování huti v letech 1586/87 a dokončení stavby nového domu pro směnového mistra sloužil dům jako výčep.
Během osvobozenecké války za doby Napoleona používali rakouští vojáci hodiny na domě jako terč.
Od roku 1813 se v domě usídlila nájemní gastronomie.
Poté, co saský stát v roce 1873 areál huti Saigerhütte prodal firmě F. A. Lange, bylo přízemí domu přeměněno na kantýnu pro horníky. V horním patře se nacházelo kasino pro úředníky.
Za socialismu byl v domě hostinec.
Od října 1997 patří výčep Hüttenschänke spolu s Domem přípraváře k hotelu „Hotel Saigerhütte“.
